O nás
O nás. Jednoduše jsem napsal nadpis, ale teď váhám, co mám psát dál. No, snad se nebudete nudit a
dočtete to do konce.
Jsme tři a půl (už). Já (Frank), má milá Anuška, naše nádherná dcerka Magdalénka (*9.6.2006) a prenatální Matyáš * 06/2008. Toulavce neznačených cest (dále jen T.N.C.) jsme založili jednoho krásného dne v Brdech, poblíž Řevnického jezírka. Byl 28. říjen roku 2002, kolem třetí hodiny odpolední. Seděli jsme (tenkrát ještě dva a svobodní) nad svačinou a debatili o tom, jak si budeme říkat, až padl název "tuláci neznačených cest". No jo, řekli jsme si, jenže tuláci se tulej, kdyžto my se touláme (no, občas se i tulíme :-), z čehož plyne, že jsme původní název změnili obratem na Toulavce. Fakt je ten, že "trampského ducha" mám z naší rodiny spíš já a Anuška má hlavně pochopení pro mou romantickou duši, která by nepřežila, aby nebyla přiřazena k nějaké "osadě". Protože k čemu je tramping bez tradic?
Zatím nemáme jasno, jak bude vypadat naše domovenka, ani zda vůbec kdy nějaká bude, ale jedno víme jistě. Do naší toulavecké pospolitosti (chcete-li: osady, sdružení, rodinky, skupiny...) nemůže vstoupit nikdo, kdo není členem naší rodiny. V praxi to znamená, že máte smůlu, pokud nejste naše děti (A to zjevně nejste(vzhledem k tomu, že Madlenka zatím o čtení nemá ani potuchy, o Matýskovi ani nemluvě)). Menší paradox výše psaného tvrzení byl ten, že jsme až do září 2003 nebyli ani my dva členové stejné rodiny. To se však v již zmiňovaném září změnilo a my jsme teď již řadu let (letí to) šťastní manželé (heč!).
Co se týče naší domovské osady, zatím nemáme svůj kemp nikde. Já teoreticky patřím pod skupinu zakladatelů brdského Desert campu, ale náš "rodinný přístav" to není, i když to tam máme moc rádi. Snad se nám podaří postavit si nějakou útulnou základnu někdy v budoucnu.
To je tak asi zatím všechno co mě napadá a vím, že kdyby toho bylo víc, tak by to stejně nikdo nečetl. Takže končím.
P.S. Můžete nám třeba napsat do naší Návštěvní knihy, nebo na adresu toulavci@email.cz.
Frank T.N.C. 6.4.2008
Jsme tři a půl (už). Já (Frank), má milá Anuška, naše nádherná dcerka Magdalénka (*9.6.2006) a prenatální Matyáš * 06/2008. Toulavce neznačených cest (dále jen T.N.C.) jsme založili jednoho krásného dne v Brdech, poblíž Řevnického jezírka. Byl 28. říjen roku 2002, kolem třetí hodiny odpolední. Seděli jsme (tenkrát ještě dva a svobodní) nad svačinou a debatili o tom, jak si budeme říkat, až padl název "tuláci neznačených cest". No jo, řekli jsme si, jenže tuláci se tulej, kdyžto my se touláme (no, občas se i tulíme :-), z čehož plyne, že jsme původní název změnili obratem na Toulavce. Fakt je ten, že "trampského ducha" mám z naší rodiny spíš já a Anuška má hlavně pochopení pro mou romantickou duši, která by nepřežila, aby nebyla přiřazena k nějaké "osadě". Protože k čemu je tramping bez tradic?
Zatím nemáme jasno, jak bude vypadat naše domovenka, ani zda vůbec kdy nějaká bude, ale jedno víme jistě. Do naší toulavecké pospolitosti (chcete-li: osady, sdružení, rodinky, skupiny...) nemůže vstoupit nikdo, kdo není členem naší rodiny. V praxi to znamená, že máte smůlu, pokud nejste naše děti (A to zjevně nejste(vzhledem k tomu, že Madlenka zatím o čtení nemá ani potuchy, o Matýskovi ani nemluvě)). Menší paradox výše psaného tvrzení byl ten, že jsme až do září 2003 nebyli ani my dva členové stejné rodiny. To se však v již zmiňovaném září změnilo a my jsme teď již řadu let (letí to) šťastní manželé (heč!).
Co se týče naší domovské osady, zatím nemáme svůj kemp nikde. Já teoreticky patřím pod skupinu zakladatelů brdského Desert campu, ale náš "rodinný přístav" to není, i když to tam máme moc rádi. Snad se nám podaří postavit si nějakou útulnou základnu někdy v budoucnu.
To je tak asi zatím všechno co mě napadá a vím, že kdyby toho bylo víc, tak by to stejně nikdo nečetl. Takže končím.
P.S. Můžete nám třeba napsat do naší Návštěvní knihy, nebo na adresu toulavci@email.cz.
Frank T.N.C. 6.4.2008