Pod taktovkou T.N.C. (Toulavci neznačených cest...) byl ve dnech 16.-18.9. zorganizován první ročník tradičního :-) nočního pochodu Všenory- Písek (vrchol hory). Akce začala vypadat zajímavě hned v Praze, kde jsme dokonale zmokli již při příchodu na nádraží. I přes nepřízeň osudu se nás však sešlo 9, což je víc než 8 a o dost víc než 7...
Ve Všenorech jsme vystoupili asi ve 22:00 a vesele vyrazili vstříc brdskému hřebenu. Pod vedením zkušeného brdského vůdce a místního znalce Franka (autora tohoto článku) jsme zabloudili hned na prvním kilometru cesty, což k doposud malé překonané vzdálenosti bylo bráno s humorem...
Za stálého mrholení a debatování jsme po opětovném nalezení správného směru ukrajovali další kilometry z naší trasy. V našich diskuzích se mimo jiné probrala ropná krize, osobní krize, alternativní motory, vhodnost zvolené obuvi (Štěpánčiny sandály se zvláště při přechodech v ostružiní jevily jako obuv nevhodná), vhodnost zvolené trasy (na toto téma však Frank žádnou diskuzi nedovolil a despoticky všechny vedl tam, kam se mu zachtělo) a duševní zdraví vůdce – Franka.
Cesta byla mokrá, dlouhá a tmavá. Baterky Frank zakázal (a jako jediný tento zákaz občas porušil posvícením do mapy, aby pak zamumlal něco o tom, že „určitě ví, kde zrovna jsme“) a slibovaný úplněk se nějak nechtěl vyloupnout z mraků, takže si všichni „nakrémovali“ boty bahnem z louží (opět se Štěpánčina obuv neosvědčila...). Zdeněk nám do toho ještě občas „posvítil“ bleskem z foťáku, což oči nesly dosti těžce.
Po několika hodinách hovor pomalu ustával až nakonec ustal úplně. Ticho pochodu jen občas narušil šplouchanec z louže nebo kritická poznámka z úst putujících. Někde nad Skalkou jsme se nasvačili a pokračovali dál. Stále za nosem.
Další zastávka byla na křižovatce cest Na Soudném. Zde Fanda odmítl jít dál a rozhodl se přespat na místním stole. Lože se s ním odhodlal sdílet Jack, který však neměl ani spacák, takže mu Frankova bunda přišla vhod.
Ostatní šmajdali dál a možná by šmajdali až do rána, ale Frank zhodnotil síly nejslabšího člena (nebyl to náhodou on?) a rozhodl se (k předstírané nelibosti ostatních) pochod přerušit a zbytek noci strávit na campu Zelené šišky. Naštěstí byl volný...
Přesně 5:55:55 hodin po startu (cca v 04:00 hodin reálného času) jsme se na Šiškách usadili a Mayo rozdělal oheň (po té, co se to Frankovi nepovedlo – sváděl to na mokré dřevo, ale Mayo oheň zapálil na první sirku...). Kolem něho jsme seděli asi půl hodiny a pak Štěpánka a Honza vyrazili na vlak (chudáci museli být ráno v Praze). Ostatní (5) se rozložili v boudě (kromě Maya, který si postavil v lese celtu) a vesele spali až do rána.
Ráno jsme vstali ve chvíli, kdy k nám přišli na oběd Indián, Brousek a Potápka z T.O.P. Zbytek světa, kteří mířili na camp Hebron na potlach T.O.P. Tampico. Zatímco my dělali snídani, Indián dělal zábavu a oběd (zuhelnatělé buřty).
Po snídani dorazil Jack a Fanda, aby v zápětí opět odešli na vlak směr Dobříš. Mayo se o chvíli později sbalil a odešel do Řevnic a my ostatní čtyři stateční vyrazili směr Písek. Cesta ubíhala trampskými zkratkami za příjemného hovoru až někam pod kopec Hradec, kde Frank zjistil, že konzumuje víc potravy než dokáže spálit a odešel přebytky odložit do hlubin lesa. Při soustředěném soustředění na výkon odložil mimo jiné i brejle, což si uvědomil až na Studeném vrchu, kam jsme dorazili po dalším pochodu...
Zde Frank a Mathew (Metjů) zkusili boulderovat na zdech rozhledny a pak se cesty opět rozdělily. Frank se vracel pro brejle na Hradec (naštěstí si je nezasypal :-) a ostatní pod vedením Áni (druhého člena T.N.C. a první (a jediné) manželky Franka) vyrazili směrem na camp Krkavčí údolí. Áňa ukázala, že je výborný Frankův žák v předmětu „orientace v brdském terénu“ a trochu si pobloudila, což Metjů nevydržel a odpojil se od ní a Zdeňka. Ačkoliv zde byl prvně, camp našel dřív než oni :-)
Frank zatím našel brejle a přes camp Naděje se také dostavil na Krkavčí údolí, kde už byla i Štěpánka, opět se vrátivší z Prahy.
Noc byla příjemná a ráno ještě příjemnější. Holky se vydaly na sluníčko na paseku a my, drsní zálesáci, jsme zůstali u ohně a bavili se pozorováním Metjůa (učeň na kuchaře), který předváděl nový recept – trojobal sýru z jehličí, hlíny a popela. Sýr mu upadl tolikrát, že jsme se až divili, že ho to ještě baví sbírat. Jeho dalším podařeným receptem byla topinka ala černé uhlí.
Odpoledne uběhlo rychle, příroda se nám všelijak snažila naznačit, že už je neděle a proto kouzlí krásné počasí a my bohužel museli domů... Pokus o noční přechod se sice nezdařil, ale zážitek to byl krásný. Třeba Písek pokoříme příští rok.
Frank 29.9.2005