.::Černý delfín::.
Lokalita: Chrudimsko
Stručný popis:
Vypráví Barry: V létě roku 1970 se sešla parta několika kluků, aby po vzoru legendárních Rychlých šípů založila podobný chlapecký klub. Při jedné výpravě dorazili jsme prvně na místa nedaleko Vrbatova Kostelce, který si nás získal svojí nevšední romantikou. Údolím se klikatil v kamenitém korytě potůček, vůkol spousty větších i menších balvanů, skal a skalek. Vše stínily koruny lesních velikánů,ohromných smrků. Báli jsme se otevřeně rozdělat oheň a tak naše první tábořiště bylo ukryto nedaleko strážního domku, pod tratí. Jednalo se o plácek snad 4x4 metry, avšak ukrytý ze čtyř stran mezi skalami a železnicí.Odtud byl výhled dolů do údolí a když se ještě vylezlo na mohutnou borovici, vše bylo takřka dokonale zrakem obsažené. Nás ale lákala blízkost potoka a tak jsme se usadili dole. Zbytky tohoto tábořiště jsou ještě patrné a je prý jednou za rok ještě navštěvováno jakousi matkou s dcerou. O ní víme jen to, že na ona místa kdysi jezdila a nyní se vrací za vzpomínkami... Že by nějaká naše bývalá kamarádka? Jednou ale i ono místo bylo obsazeno a my si udělali oheň na současném místě. Na velikém balvanu jsme objevili v mechu nápis „Mick a Jack“. Později jsme tam vytesali svoje nepovedené „Černý delfín“ a skautskou lilii. Do krabička a igelitu jsme vložili zakládací listinu a zakopali pod ohniště. Tato se bohužel nedochovala. Jenže jak běžel čas, starší Luboš i mladší Hubert si našli svoje jiné zájmy a my zůstali ve třech: Barry, Patris a Ringo. Postavili jsme nedaleko menší přístřešek, upravili okolí, vztyčili totem, kůl „návštěv“. Okolo ohniště jsme vyrobili lavičky a sedadla, časem přibylo i šerifské křeslo, lávka přes řeku. Upravili jsme pramen vody, pěšinky. Časem se k nám přidal -mimo jiné- Lumík, Pepiho muž, Hubert, Míra, Lenka+Lenka, Mirka, Alena, Milan aj. Na Delfínu přibyl i sroubek nahoře u trati, který však z neznámých důvodů shořel.
Léta běžela, my se scházeli na osadičce v různých sestavách Pořádali jsme za rok několik ohňů, kam jsme zvali kamarády. Pozvánky nám tajně tiskl Lumíkův otec a Bohužel se zachovaly jen dva originály.
Pravidelně byl oheň o sobotě nejblíže 21.březnu, 30.dubnu, 28.říjnu a 17.listopadu. Výroční oheň býval koncem prázdnin a několikrát jsme se sešli i přes léto. Z dalších kamarádů a kamarádek mohu jmenovat holky ze Skaly, kluky z Hlinska a zvláště kamaráda Krávu Kida, Sochora z Chrudimi, Borka, Tudora, Milana Němce, Pavouka, Božku, Rumcajze, Hofiho, legendu Pedra a jiné. Bohužel již nikdy na osadu nepřijdou kamarádi Tudor a Borek, co jsou již na svém věčném vandru. Čest jejich památce.
O zábavu se staraly kytarové legendy Lumík a Patris, nezapomenutelná byla Pedrova harmonika. Přepilo se něco piva od dvorního dodavatele Ludvu Pauluse, event. ze Skaly. Přesto nedošlo k žádnému úrazu či většímu průšvihu, i když mnoho z nás spadlo do řeky a muselo se sušit. Hrály se různé legrační hry u táboráku a dokonce celodenní trojutkání Delfíni-kamarádi-Hlinsko Několikrát nám svítily barevné lampionky, vydlabané dýně či pochodně.
Soumrak Bohů počal nastávat, když se nám kamarádky počaly vdávat a kamarádi jeden po druhém odcházeli do služeb vlasti. Ani potom však definitivně neuhasl plamen trampingu na osadičce. Začalo sem jezdit více opravdových trampů a přátel. Naše sešlost se přejmenovala na Klub přátel Černého delfína a následně na T.O.černý delfín.
Fakt je, že přestože se osadička udržovala uklizená, zařízení ohlodal zub času a na místě nezůstalo skoro nic, kromě ohniště.
Na tomto místě můžete psát postřehy, vzpomínky nebo komentáře k tomuto kempu. Pokud chcete mít jistotu, že to přečte tvůrce webu, pošlete mu to raději emailem.
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.